Geologie a geomorfologie

Geologie

 

CHKO Poodří leží na rozhraní dvou základních geologických celků naší republiky - Českého masívu a Západních Karpat. Samotná struktura Moravské brány je terciérního založení. Třetihorní a starší horninové komplexy však nevycházejí nikde na povrch a jsou překryty sedimenty kvartéru, během něhož byl dotvářen současný reliéf krajiny.

 

Celé území bylo v pleistocénu v přímém dosahu kontinentálního pevninského ledovce, který v elsterském a výrazněji v sálském zalednění pokrýval většinu území. Před jeho čelem při postupu k jihu a později při definitivním posálském ústupu se usazovaly litologicky poměrně pestré glacilakustrinní a glacifluviální sedimenty. Dále proběhla řada erozních a akumulačních fází a konečně v závěru pleistocénu (visel) se ukládaly eolické spraše překrývající téměř beze zbytku předchozí uloženiny.

 

V nivě následně docházelo k dalším erozím a sedimentacím fluviálních štěrků, které pak byly v holocénu postupně převrstvovány povodňovými hlínami, tvořícími dnešní povrch nivy.

 

Geomorfologie

 

Z hlediska geomorfologického členění České republiky lze CHKO Poodří zařadit takto:

  • provincie - Západní Karpaty
  • subprovincie - Vněkarpatské sníženiny
  • oblast - Západní vněkarpatské sníženiny
  • celek - Moravská brána
  • podcelek - Oderská brána
  • okrsky - Oderská niva, Bartošovická pahorkatina, Klimkovická pahorkatina

Oderská niva

Jedná se o rovinu o max. nadm. výšce 271 m n.m. (most přes Odru na silnici Vrážné - Mankovice) a min. nadm. výšce 212 m n.m. (Odra pod mostem na Polanecké spojce).

 

Nejvýraznějším morfologickým tvarem je samotné koryto Odry, které si i přes místní úpravy zachovalo z velké části charakter přirozeného silně nížinného toku střední velikosti s četnými volnými meandry hluboce zaříznutými do holocénních povodňových hlín. V celé délce toku lze vysledovat úplnou vývojovou řadu morfologie meandrů až ke vzniku od toku izolovaných tůní na lukách a v lesních porostech. Tyto podléhají pozvolnému zazemňování.

 

Vzhledem ke staleté kultivaci krajiny jsou hojné antropogenní tvary reliéfu. Nejčastějším tvarem jsou rybniční hráze. Jsou budovány po celém obvodu rybníků a jejich velikost je závislá na poloze hráze a velikosti rybníka. Časté jsou rovněž hráze historických rybníků, dnes již zaniklých. Součástí hospodaření na rybnících jsou náhony dříve zásobující vodou také mlýny, pily a valchy. Dále pak množství příkopů a kanálů pro převádění vody mezi rybníky. V souvislosti s nimi nelze opomenout ani různé příkopky, drobné periodické vodoteče a staré drobné odvodňovací kanály, svým charakterem již blízké přirozeným vodotečím.

Bartošovická pahorkatina

Zasahuje do zájmového území pouze svým západním okrajem, tedy částí terasové plošiny a terasovým svahem výrazně ohraničujícím okraj nivy po celé její délce. Svah je velmi strmý a převyšuje nivu v průměru o 15-20 m. Vznikl akumulační činností pravostranných přítoků Odry, sedimentací glacilakustrinních, glacifluviálních uloženin a sprašových hlín a následnou boční erozí Odry, která znamenala jeho naříznutí.

 

Terasový svah je pouze v nevelkých úsecích přerušen údolími přítoků Odry (Luha, Jičínka, Sedlnička, Lubina a Ondřejnice). Svah je dále modelován místně boční a hloubkovou erozí Odry, drobných toků, zpětnou erozí na pramenech, sesuvnými pohyby, dešťovým ronem a lidskými aktivitami. Vzniká tak morfologicky pestrý reliéf, jehož příkladem může být úsek mezi Jeseníkem nad Odrou a Bernarticemi nad Odrou, kde byly navíc obnaženy´geologicky zajímavé výchozy předkvartéru (veřovické vrstvy slezského příkrovu).

Klimkovická pahorkatina

tvoří severozápadní okraj nivy a zasahuje do území jen zcela okrajově. Velmi mírný terasový svah vesměs pozvolna přechází do roviny údolní nivy. Výrazněji je patrný v prostoru jižně od Hladkých Životic a podél rybníka Podhorník mezi Polankou a Jistebníkem.

 

Regionální pracoviště Správa CHKO Poodří

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt